West Highland Way

Na cestu západní Skotskou Vysočinou jsem z té české vyrazila právě před měsícem. Šla jsem za poznáním skotské ''divočiny", za strávením času s přírodou a sama se sebou. O té české Vysočině něco vím a mám z dětství prochozené některé cestičky, ta skotská pro mě zatím byla neznámá, ale vždy jsem ji toužila navštívit, prožít ji a snažit se ji reálněji poznat.

Cesta západní Skotskou Vysočinou: WEST HIGHLAND WAY (zkratka WHW)

Slighe Na Gàidhealthachd An Iar - aneb z Vysočiny do Vysočiny - finding a piece of joy

Začátek, jak už to bývá, byl v rozhodnutí něco nového neznámého poznat, prožít a užít si času ve spojení s neporušenou přírodou. Připravit se na skotské počasí se prý nedá a je pravda, že po horkém začátku léta v Čechách bylo těžké si představit něco jiného, ale i tak základem vybavení byl 'waterproof'.

Cesta začala v Edinburghu, kde mě mile přivítala a před začátkem cesty azyl poskytla Veronika MacLeod, honorární konzulka pro ČR ve Skotsku. Tato žena s velkým srdcem mě neočekávaně nejen přijala, ale i mile zpříjemnila můj krátký pobyt v tomto úžasném městě. Edinburgh vás pohltí nejen svojí historii, ale i lidmi a překrásnými výhledy na něj nejen z Arthur Seat (Arthurovo sedlo - nejvyšší vrcholek města).

WHW byla otevřena v roce 1980 a stala se 1. dálkovou trasou pro pěší ve Skotsku. Je dlouhá 96 mil (154km) a spojuje městečka Milngavie a Fort William. Zjednodušeně vás tato cesta přenese Skotskem až k pobřeží. Celou trasu ročně ujde 36 000 lidí z různých koutů světa a je to bezpochyby jedna z nejkrásnějších dálkových tras v Evropě. Výhledy, okolí a příroda, které vás po celou dobu cesty doprovází, opravdu stojí za to. Nečekejte však, že se budete drápat po hřebenech, spíše budete po většinu cesty putovat údolími a vrcholky budete obklopeni. Celá cesta se dá průměrně zvládnout za týden. V dnešní době ji někteří zdolávají i na kolech (průměrně za 3 dny) a někteří nadšenci ji zdolávají v závodu ultra maratonu za pár dní či hodin. Nejrychlejší běžec, Rob Sinclair, ji zdolal v čase 13 hodin a 41 minut v roce 217). Zvládnutí túry za nejkratší dobu ovšem není vždy účelem, neboť pozvolnějším putováním si budete moci plnými doušky užívat břehů jezer, horských cest a kamenných stezek, údolí, úbočí hor, promáčených vřesovišť a potůčků až po tajuplné a pestré, všemi odstíny zeleně zelené travnaté kopce, které nabízejí neuvěřitelné výhledy, které vás budou obklopovat a doprovázet. V neposlední řadě se ponoříte do skotské divočiny a seznámíte se s tamější zvěří a lidmi, kteří se stanou na pár dní vaším domovem a jistě vám přinesou kousek radosti.

K této týdenní cestě je zapotřebí určitá míra fitness, ale jelikož trasa je bez výrazného navýšení, tak ji běžně určitě zvládne každý, kdo má proběhanou českou Vysočinu či jiné naše hory. Cesta je po celou dobu výborně značena symbolem bodláku (skotský národní znak) na dřevěných kůlcích a vede většinou po starých vojenských a horských cestách a stezkách. Takže strach, že byste zabloudili, určitě mít nemusíte.

OLD MILITARY ROADS, neboli staré vojenské stezky byly postaveny v 18.století v délce 385km anglickými vojáky, aby získali přístup do skotských hor, měli Skoty pod kontrolou a zabránili případnému protianglickemu povstání.

Tato pěší cesta se dá zvládnout různými organizačními a finančními způsoby. Asi nejvíce finančně náročný a nejvíce komfortní je "self-guided tour"- zde je vaše cesta rozdělena na každodenní úseky, kde vás vždy na konci dne čeká příjemné ubytování a váš kufr/batoh. Nemusíte tedy s sebou vše vláčet. Na druhou stranu nejlevnější, ale asi nejvíce osvobozující variantou je "roughing it" - vše si nesete (jídlo, vařič, oblečení atd.), koupete se po cestě v jezerech či vodopádech. Kempujete kdekoliv v přírodě "na divoko", což je ve Skotsku bezproblémové a legální (kromě oblasti kolem Loch Lomond a dalších národních parcích, kde jsou wild campy - určená místa pro stanování). Moje cesta byla kombinací stanování a hostelování, což je finančně dostupnější a poskytne jistou míru zázemí a socializování s ostatními. Na divoké jsem se zmohla tak 'wee'.

7denní plán cesty:

DAY 1 - Milngavie to Drymen

12 mil/19km, 5 - 6 hodin

DAY 2 - Drymen to Rowardennan

14 mil/ 23 km, 6 - 7 hodin

DAY 3 - Rowardennan to Inverarnan

14 mil/ 23 km, 6 - 7 hodin

DAY 4 - Inverarnan to Tyndrum

12 mil/19 km, 7 hodin

DAY 5 - Tyndrum to Kingshouse

19 mil/31km, 9 hodin

DAY 6 - Kingshouse to Kinlochleven

9 mil/14km, 5 - 6 hodin

DAY 7 - Kinlochleven to Fort William

13 mil/22km, 7 hodin

DAY 1- Milngavie to Drymen

12 mil/19km, 5 - 6 hodin

Do Milngavie so dostanete vlakem z Glasgow za cca 20min. Za vlakovou zastávkou zahnete doleva a hned jste na začátku trasy. (Oficiální začátek cesty je však označen obeliskem v Douglas Street v centru městečka). Začne pozvolné putování s lehčím terénem. Většinu dne budete procházet cestičkami lesoparku a borovicového lesa a pozvolna dojdete až do vesničky Drymen. Trasa je opravdu nenáročná a vede většinou po rovince. Zde jsem narazila na zmiňované proměnlivé skotské počasí a myslím, že jsem si nikdy během dne tolikrát neoblékala a nesundavala větrovku. Vítr byl natolik silný, že po dokončení tohoto úseku jsem si nedokázala představit, jak v tom větru budu zápasit se stanem. Takže když jsem došla ke starému kostelu v Drymen, který byl přestavěný na hostel a B&B, a byla jsem uvítána úžasnou Francescou, která WHW zdolala hned několikrát a jednou dokonce za 33 hod. v ultra maratonu, byla jsem ráda nejen za čaj, sucho a teplo, ale i za sdílení jejich zkušenosti.

Ubytování Drymen:

cheep - Drymen camping

middle - Kip in the Kirk (Francesca)

pricy - Drymen Inn

Clachan Inn - nejstarší licenced pub ve Skotsku

DAY 2 - Drymen to Rowardennan

14 mil/23 km, 6 - 7 hod

Na trasu se jednoduše napojíte hned z vesničky Drymen a pokračujete přes pole a Garadhban les s oblíbenou odbočkou přes Conic Hill (358 m n. m., pro mě spíš 'Iconic Hill'), který vám poskytne jedinečné a dechberoucí výhledy na největší skotské jezero Loch Lomond (23km dlouhé, 8 km široké) a rozsáhlé okolí. Jelikož mě ode dneška provázelo jen skvělé počasí, výhledy byly opravdu jedinečné a bezpochyby jedny z nejkrásnějších celé trasy. Při sestupu s kopce do vesničky Balmaha v dovolenkovém období budete potkávat davy turistů, kteří podnikají výšlap na Conic Hill právě z Balmaha. V této vesničce je fajn si udělat malou pauzu na jídlo či drink, ať už v Oak Tree Inn nebo v sousedním obchodě, kde si můžete zakoupit něco, co si vzápětí můžete vychutnat třeba hned na břehu jezera. Trasa se nadále vine po zalesněném tranquilním pobřeží Lochn Lomond až do vesničky Rowardennan, která se rozkládá na úpatí hory Ben Lomond (974 m n. m.), a je populární mezi horskými turisty. Ve Skotsku stejně jako u nás je populární horská turistika. Hory, které jsou vyšší než 3000 stop (914 m n. m.) jsou známé jako Munros a mnozí si dávají výzvy, kolik takových za rok zdolají.

Ubytování Rowardennan

cheep - wild camping s trochou zázemí hned vedle Rowardennan Youth Hostel na pobřeží Loch Lomond.

middle - Rowardennan Youth Hostel situovaný na břehu jezera Loch Lomond, nabízí fantastický výhled a jezero. Je zde i skvělé přístupné koupání v jezeře. Rezervace předem lepší, neboť je to populární místo právě pro Ben Lomond turistiku.

pricy - Rowardennan hotel

DAY 3 - Rowardennan to Inverarnan

14 mil/ 23 km, 6 - 7 hodin

Dnes trasa vede hlavně kolem břehu jezera Loch Lomond. Tento úsek, dlouhý asi 10 km, sice neoplývá žádným velkým převýšením, je ale považován za technicky nejnáročnější část celé cesty. Budete zdolávat strmé zalesněné svahy kolem jezera, budete se drápat po špatně schůdných a většinou mokrých a kluzkých balvanech, brodit se brody a na konci budete opravdu vyčerpaní. Proto si po cestě snažte udělat chvilku na přístupných místech u jezera, smočte si nohy (tělo) a vnímejte sebe, okolí a všechno kolem. Přes všechnu námahu a bolesti si budete připadat jako v pohádce. Poslední část tohoto úseku je méně náročnější a pozvolna vás svede do vesničky Inveroran, kde můžete hlavu složit hned při příchodu v nádherné umístěném kempu Beinglas Farm Campside, kde většina lidí končí dnešní den. Případně můžete pokračovat kousek dál po WHW a zapíchnout stan kdekoliv. Beinglas Farm Camp nabízí jak širokou škálu ubytování od lodges, chatek, či stanů, tak i hospůdku se skvělým jídlem a obchod se vším, co do dalších dnů případně potřebujete doplnit. Nadevše je však umístění kempu, které je v překrásném údolí obklopeném dechberoucími kopci.

Ubytování Inverarnan

cheep - wild camping

middle - Beinglas farm Campside.

pricy - Drovers Inn, jedna z nejstarších skotských hospod, kde prý straší.

DAY 4 - Inverarnan to Tyndrum

12 mil/19 km, 7 hodin

Dnes se opět napojíte na trasu WHW hned za kempem a nadále se budete ocitat v obklopení kopců a vrcholků, kterými budete putovat po starých vojenských stezkách. Tento úsek je nenáročný. Putování údolími v obklopení munros (hory vyšší než 914 m n. m.) většinou po štěrkových stezkách, bez výrazného stoupání. V Crianlarich Crossroads protnete oficiální polovinu WHW a pozvolna sestoupíte do údolí a následně po rovince dorazíte do vesnice Tyndrum. Zde je více zázemí, výběr kempů, obchod, restaurace, hotely. Skvělé a oblíbené je Real Food Café (local fish and chips) a Green Welly Shop (kde koupíte cokoliv). Vše se nachází na silnici, která Tyndrum protíná.

Ubytování Tyndrum

cheep - wild camp - pokračujte po trase za Tyndrum (bez zázemí)

camp Pine trees - stan

middle - camp Pine Trees - pods a lodges, lepší booknout předem

pricy - hotely v Tyndrum

DAY 5 - Tyndrum to Kingshouse

19 mil/31km, 9 hodin

Tento úsek je nejdelší a náročnější. Začíná pozvolným stoupáním do sedla 340 m n. m. a Tyndrum se vám bude za zády vzdalovat a zmenšovat. Po nenáročné trase dojdete do místa Bridge of Orchy (zde je také 1 hotel a wild camp za mostem pro případné vandráky). Nadále budete pokračovat přes rozsáhlá vřesoviště, mokřady a bažiny, které jsou naštěstí většinou zdolatelné po upravených stezkách. Zde se opravdu ocitnete v pravé neporušené skotské přírodě, kterou budete putovat celý dlouhý den až do cíle u Kingshouse hotelu a hostelu v Glen Coe (Glen Coe je neuvěřitelné údolí, které je obklopené vysokými horami). Tato vřesoviště, známá jako Rannoch Moor, jsou jedním z posledních míst opravdové britské a evropské divočiny pokrývající 50 mil čtverečních. Na tomto úseku vás často doprovázejí otravné midges (muchničky - neuvěřitelně malé a otravné mušky). Za dobrého počasí se jde lépe, hrozí vám jenom opálení a případné puchýře. Za špatného počasí jste vystaveni všem živlům a nemáte se kam schovat, což jistě vyžaduje ještě více úsilí. U Kingshouse, když budete mít štěstí jako já, vás po vyčerpávajícím dni přivítají divocí jeleni a budete se cítit jako v pohádce.

Ubytování Kingshouse

cheep - wild camp - hned za hotelem

Kingshouse - zázemi - toalety a veřejná sprcha (za malý poplatek)

middle - bunkhouse Kingshouse hotel

pricy - Kingshouse hotel

(případně než sejdete úplně do Kingshouse, je možné přespat v Glencoe Camping and caravaning site).

DAY 6 - Kingshouse to Kinlochleven

9 mil/14km, 5 - 6 hodin

Za Kingshouse hotelem se vydáte na předposlední úsek cesty. Nenáročná trasa s pozvolným i strmějším stoupáním za doprovodu "midges" budete putovat úžasnou neporušenou skotskou krajinou až k sedlu zvanému Ďáblovo schodiště (Devil's Staircase). Tento, i když docela děsivě znějící kamenný vzestup, je sice trochu náročnější, ale dá se celkem bez problémů zvládnout. Za sebou necháváte pomalu se vzdalující údolí Glen Coe, které je považováno za jedno z nejkrásnějších míst Skotska. Kochat těmito výhledy se můžete po celou dobu stoupání. Následovat bude dlouhý sestup do vesničky Kinlochleven, kde je zázemí, obchod, hospůdky. Jinak kromě toho, že se tu nachází největší krytá zimní horolezecká stěna na světě (12 metrů), zvaná Ice Factor, je to docela, jak se u nás říká, zapadákov. Stěna je umístěna ve staré továrně, kde kromě klasických horolezeckých stěn je umístěno něco jako obrovský mrazák, kde se dá po celý rok lézt. Určitě se dovnitř zajděte aspoň podívat, je to veřejnosti přístupné.

Ubytování v Kinlochleven

cheep - wild camping (hned za vesnicí, na začátku posledního úseku. Vandráci využívají zázemí v Blackwater campu

Blackwater camp a hostel

McDonald hotel a camp

middle - oba zmíněné campy nabízejí chatky, lodges, hotel i pokoje

pricy - B&B a hotely v Kinlochleven

DAY 7 - Kinlochleven to Fort William

13 mil/22km, 7 hodin

Dnešní závěrečný úsek trasy je nádherný a opravdu stojí za to. Čeká vás proměnlivá kamenitá trasa, občas lesem, s příjemnými výhledy na okolní kopce. Postupně, jak se budete přibližovat k Fort William, se před vámi objeví nejvyšší skotská hora Ben Nevis (1344 m n. m.) a jeho okolí. Ocitnete se v obklopení různě zelených kopců, vodopádů a struh. Trasu po pozvolném klesání ukončíte na hlavní ulici ve Fort William (největší město Skotské Vysočiny) vedle sochy vandráka s bolavými nohami („sore feet statue“). Tato socha tu byla umístěna v roce 2010 jako památka na Toma Huntera, díky kterému máme dnes možnost celou tuto cestu prožít. Určitě tu narazíte na další jedince dokončující cestu a při troše štěstí i na bagpiper. Ve Fort William si můžete vydechnout a načerpat energii. Navštívit tu můžete třeba West Highland Museum nebo si udělat výlet na lodi po jezeře či ochutnat tamější jídlo v některé restauraci či hospůdce.

Ubytování Fort William

cheep - Glen Nevis camping - rozsáhlý camp na úpatí Ben Nevisu (30 min od Fort Wiliam)

middle - Glen Nevis Youth Hostel

pricy - hotely a B&B ve Fort William

DAY 8 - výstup na Ben Nevis ("Ben Nevíš")

Třešničkou na dortu, jak se říká, pro mě byl až den po ukončení WHW výstup na Ben Nevis. Byl nejúžasnější a nejstrmější den, který vynahradí všechny ty dlouhé kilometry údolími za poslední týden. Pozvolné stoupání se postupně mění na strmější a kamenitější úseky, které nabírají na náročnosti. Počasí se mění z minuty na minutu a viditelnost nemusí být vždy dobrá. Za pěkného počasí se však můžete kochat výhledem na všechny strany. Já sice takové štěstí neměla, ale při sestupu se mraky protrhávaly a výhledy se otevřely na všechny strany.

Tímto moje cesta skončila, nebo právě začala. Vlastně mě dovedla nejen na konec 96 mil, ale hlavně k uvědomění toho, že i když některé úseky byly sice trochu náročnější, vždy to bylo těžší spíš v mojí mysli a odhodlání se vydat do neznáma. Na samotné cestě to pak bylo ohromující a vlastně jednodušší než představa, kterou jsem si vytvořila ve své hlavě, než jsem vyrazila. Proto ať už se chystáte na WHW, nebo na jakoukoliv jinou cestu, když se odhodláte, určitě budete obohaceni nejen o spousty dobrodružství, ale i nezapomenutelné zážitky v propojení s přírodou. Pro mě to byl balzám nejen na duši a opouštím tuto krajinu jako krajanka, která doufá, že se sem jednoho dne vrátí a Skotsko si znovu projde. Snad jednou i se svými kluky.

A co dál?

Pokud Vás nohy stále nesou a máte dostatek času, cesta se dá prodloužit až do Inverness, neboť navazuje na další dlouhortasovou cestu Great Glen Way (5 - 6 dní).

Lákavá je i trasa Scotish National Trail (5 - 6 týdnů), která vás, už nejen přeneseně, ale doslova vede přes celé Skotsko.

Takže pokud máte rádi walking, určitě si tuto trasu skvěle užijete. Přeji Vám snad už jen tak skvělé počasí, které provázelo mě. A pokud právě nemáte možnosti vyrazit na nějakou dlouhotrasovou cestu, pamatujte, že to vždy nemusí být o zdolané rychlosti nebo vzdálenosti a že každá procházka či návštěva přírody je vždy a vždy bude balzámem na duši. Jen tu neporušenou přírodu si musíme chránit a starat se o ni, ať už jsme kdekoliv. Protože i malé propojení s přírodou vždy přinese nejeden "piece of joy".