Už je to deset let, co jsem v Edinburghu náhodou poznala spisovatele Petra Horáčka. Jedna z jeho slavných knih pro děti se anglicky jmenuje Puffin Peter a později vyšla i v češtině jako Papuchalk Petr. Ten obrázek na obálce knihy se mi tak líbil, že jsem potom chtěla papuchalky vidět naživo.
Ve Skotsku není bohužel mnoho míst, kde je můžete vidět a každý rok jich do Skotska přilétá méně a méně. Své přání jsem si po mnoha letech konečně splnila a v pondělí 24. 5. 2021 jsme se vypravili na Isle of May v zálivu Firth of Forth, což je místo s největším výskytem těchto krásných ptáků, kteří na ostrově hnízdí pouze od dubna do srpna.
Vyjeli jsme v 8.30 ráno autem z Edinburghu do městečka Anstruther na poloostrově Fife. Několik týdnů předem jsme přes internet zakoupili lístky na loď. Na internetu najdete několik společností, které vyplouvají i z jiných míst.
My jsme našli volno už jen na lodi May Princess na webu www.isleofmayferry.com. Loď vyjíždí téměř každý den v 11 hodin, cena za dospělého je £34 a £17 za dítě.
Další společnosti jsou tady:
Bluewild (z města Dunbar)
Počasí bylo deštivé, na lodi se nemáte kam schovat, je potřeba mít nepromokavé oblečení. Moře bylo rozbouřené, vlny nahodily všechny turisty, hlavně jim ale pořádně rozbouřily žaludky. Posádka na to byla připravena a všem postiženým dala sáčky, vlhčené ubrousky, ale i psychickou podporu. My jsme si naštěstí před cestou vzali kinedryl a nic nás nerozhodilo.
Na ostrově dlouhém 1,5km na 0,5km jsme měli přes dvě hodiny času. Je dobré mít s sebou dost jídla a pití. Isle of May je národní přírodní rezervací pod správou NatureScot, najdete zde pouze záchody, jednu místnost, kam se dá schovat ve špatném počasí, pak tu uvidíte krásné majáky a ubytování pro zaměstnance a šest hostů. Tento speciální pobyt je vždy pouze na celý týden a letos jsou již termíny na celý rok rezervovány.
Nachází se tu vlastně nejstarší maják ve Skotsku z roku 1636. Jmenuje se The Beacon, což znamená světlo v majáku. Věž měla 12 metrů a nahoře pálil uhlí hlídač, který ve věži bydlel. Spotřebovalo se kolem 400 tun uhlí za rok a na jeho provoz platily proplouvající lodě.
Na ostrově jsem byla s rodinným přítelem Ianem Parkinsonem, který na ostrově dva roky sám žil jako výzkumný pracovník. Vyprávěl mi o rodině hlídače, která tu v roce 1791 žila a všichni tehdy zemřeli nejspíš na otravu oxidem uhelnatým. Překvapivě přežilo ani ne roční dítě, jehož pra pra pra pra vnučka se po mnoha letech přijela na ostrov podívat, když zde Ian pracoval.
Jelikož oheň na majáku byl kvůli počasí nespolehlivý, v roce 1816 začal známý stavitel majáků Robert Stevenson věž bourat, ale na žádost spisovatele Waltera Scotta nechal 4 metry věže na památku. Je to ta bílá budova na fotografii. Stevenson, jehož vnuk se stal později slavným spisovatelem, postavil na ostrově nový maják, který nese jeho příjmení.
Papuchalci
A nyní k papuchalkům. Patří k vodním ptákům, kteří hnízdí v koloniích na útesech, kam přilétají po podzimu a zimě strávené na otevřeném moři nebo oceánu. Na ostrov May letos přiletěli 26. března 2021 a má jich být kolem 92 000. V době páření mají obě pohlaví výrazně zbarvený zobák. Vajíčka kladou do děr na zemi. Živí se malými rybami. Mají jen kolem 30 centimetrů, jejich křídla jsou uzpůsobena k letu i k plavání.
Dohromady hnízdí na ostrově asi 200 000 ptáků, také tu všude hopsají zajíci, možná uvidíte kolem plavat tuleně, delfíny či plejtváky. Co se děje na ostrově May téměř každý den se dočtete na tomto blogu: https://isleofmaynnr.wordpress.com/
Doufám, že jsem vás inspirovala a také na tento bezva výlet vyrazíte.
Zdroj fotografií:
Všechny fotografie a jejich práva patří autorce článku Veronice Macleod
Odkazy:
