Text a přílohy: Soňa Albrechtová
"Zázrak umění v oblasti vědy a zázrak vědy v oblasti umění"
"V jejich modelech mizela hranice mezi uměním člověka a uměním přírody, dualita přestala existovat"
IRIS
Devatenácté století bylo dobou rozkvětu přírodopisných muzeí a modely hrály stěžejní roli.
Když bylo v roce 1896 otevřeno Museum of Arts and Science v Edinburghu, obsahovalo řadu modelů a artefaktů.
Na rozdíl od modelu savců a ptáků, které mohly být vcelku věrně uchovány, modely bezobratlých živočichů a rostlin ztrácely časem tvar a barvy. Hledal se tedy nejvhodnější způsob, jak vytvořit modely, které by byly co nejvíce detailní a realistické. Různí skláři devatenáctého století začali vyrábět skleněné modely, ale technika vinutí skla v rukou Leopolda Blaschke všechny ostatní předčila dokonalou živostí.
Národní muzeum Skotska, Edinburgh
Nynější Národní muzeum Skotska v Edinburghu (The National Museum of Scotland) vlastní sbírku 82 skleněných modelů vyrobených Leopoldem a Rudolfem Blaschkovými, které zakoupila v letech 1866 a 1868. Tyto modely jsou vystaveny v hlavní galerii v Oknu světa (Grand Gallery, The Window of the World) a expozice patří dodnes mezi velmi populární a obdivované.
Pojďme si tedy něco říci o těchto dvou původem českých sklářích, kterým se ve svých skleněných modelech rostlin a podmořského bezobratlého světa podařilo doslova splynout s přírodou.
Leopold Blaschko se ženou a synem Rudolfem v zahradě domu v Hosterwitzu u Drážďan.
Přestože rodinná historie sahá až do 15. století ke sklářům v italských Benátkách, Leopold Blaschke (později si změnil příjmení na Blaschko) se narodil v roce 1822 v Českém Dubu ve sklářské rodině pocházející z Josefova Dolu v Jizerských horách.
Leopold již od dětství projevoval umělecké sklony, vyučil se zlatníkem a sklářem a začal pracovat v rodinné firmě vyrábějící skleněné ozdoby a oční protézy. Během tohoto období vyvinul techniku GLASSPINNEN, doslovně “předení/vinutí skla”, která umožnila výrobu přesných a detailních skleněných modelů podle skutečnosti. Leopold prožil jako mladý muž tragédii, ze které se těžko vzpamatovával. Jeho žena mu zemřela na choleru a nedlouho poté zemřel i jeho otec. Byla mu doporučena rekreační cesta lodí přes oceán, na kterou se vydal v roce 1853 ve svých 31 letech. Během cesty bylo moře po čtrnáct dní klidně a čiré. Leopold tak mohl pozorovat podmořský svět a byl fascinován zejména bezobratlými živočichy, které začal studovat a kreslit.
Kolem roku 1857 se Leopold podruhé oženil a narodil se mu syn Rudolf. Rodina žila v Českém Dubu, kde Leopold začal zhotovovat detailní modely květin. O jeho dovednosti se dozvěděl kníže Karel Alain Gabriel Rohan, který mu zadal zakázku zhotovení stovky modelů orchidejí pěstovaných ve sklenících jeho zámku Sychrov.
V roce 1863 se rodina stěhuje do Hosterwitzu u Drážďan (dnes distrikt v Drážďanech), aby zajistila přístup k lepšímu vzdělání pro syna Rudolfa. Nedlouho po přistěhování zadává Zoologické muzeum v Drážďanech Leopoldovi zakázku zhotovení dvanácti skleněných modelů mořských sasanek. Leopold postupně začíná pracovat na zakázkách i pro jiná muzea, univerzity a instituce, které měly zájem o názorné pomůcky zejména u těch tvorů, které nebylo možné konzervovat.
Od roku 1880 začal otci pomáhat syn Rudolf. Krátce na to byli osloveni Harvardovou univerzitou, která v té době byla světově významným centrem botanických studií. Pro výzkum a výuku zde používali lisované rostliny, které však ztrácely časem tvar i barvu. Precizní skleněné modely se staly téměř zázračnou a fascinující alternativou. Otec a syn získali výjimečnou nabídku a v roce 1890 podepisují s touto univerzitou exkluzivní desetiletou smlouvu.
V roce 1985 otec Leopold umírá, syn Rudolf pokračoval v jejich práci až do roku 1938, umírá 1.května 1939.
Blaschko, Atlas
Blaschko, Atlas
Blaschko, Harvard
Blaschko, Harvard
Zajímavosti:
Otec i syn Blaschkovi nikdy nepřijali učně a tedy nikdo jejich dovednost nepřevzal.
Ve svých modelech sestavili skoro úplný strom života podmořských bezobratlých živočichů od nejjednodušších korálů až po inteligentní chobotnice.
Vyrobili 3 500 skleněných modelů bezobratlých, které jsou vystaveny po celém světě od USA přes Nový Zéland, Japonsko či Indii.
Nejucelenější sbírku vlastní Cornellova univerzita, NY.
Několik modelů věnovala rodina Národnímu muzeu v Praze.
Jejich modely jsou dodnes považovány za výjimečné pro jejich detailní zpracování, barvu a krásu, které lze stěží rozlišit od živých.
Při jedné putovní výstavě kolekce z Harvardu jedna návštěvnice zapsala do návštěvní knihy: "Máte tu nádherné květiny, ale jejich skleněné modely se mi nepodařilo najít."
Odkazy:
