Cirk La Putyka opět vystupuje na Fringe a principál Rosťa Novák ml. na vše dohlíží

Umělci z Cirk La Putyka jsou opět u nás v Edinburghu a principál Rosťa Novák ml. nám o jejich životní a umělecké cestě popovídal. Na jaře zachránili 250 ukrajinských studentů a dnes s některými z nich vystupují i tady ve Skotsku. Tohle umělecké těleso z České republiky jsem tu objevila v roce 2011. Byli skvělí a získali tu mnoho ocenění, proto jsem tehdy udělala první rozhovor pro novinky.cz.

A co se od posledního setkání před jedenácti lety událo si můžete přečíst níže v rozhovoru s Rosťou Novákem, který vedla Veronika Macleod. Rozhovor je dostupný i jako audio.

Rosťo, co se od našeho posledního setkání před jedenácti lety událo?

To by nám nestačila ani hodina, ani den, ani telefon, ani baterka (smích). Máme vlastní divadlo v Praze, máme soubor, kterým prošlo přes 500 lidí ze 34 států, zaměstnáváme 130 lidí, odehrajeme třeba 300 představení ročně. Byli jsme schopni hrát na třech kontinentech v jeden večer, jedna část souboru byla

v Americe, jedna v Evropě a jedna v Africe. Vychovali jsme si novou nastupující generaci, máme třináct různých titulů, je toho opravdu dost.

Teď jste v Edinburghu počtvrté, pamatuješ si přesné roky a názvy představení?

S Putykou jsem tady počtvrté, ale jinak jsem tu popáté. Poprvé jsem tu byl s představením Plačky ještě s divadlem Archa, v roce 2011 to bylo představení La Putyka, v roce 2015 Dolls, v roce 2017 Batacchio a teď je to Boom a Runners.

Které z těch představení bylo myslíš nejnavštěvovanější?

Tady není důležité jaká je návštěvnost, to v Edinburghu nehraje roli, my sem nejezdíme mít vyprodáno, my sem jezdímě, protože se sem chodí dívat ředitelé a promotéři jiných festivalů. Může tu být deset lidí a pořád to dává smysl, protože mezi nimi mohou být ti, kteří to koupí na svůj festival. V roce 2011 jsme tak 3 měsíce po Edinburghu odletěli na měsíc do Austrálie na Sydney Theatre Festival. Ve Skotsku je důležité, jaké dostaneš review, tady platí hvězdičkování. Runners mají dvě pětihvězdičkové recenze a dvě čtyřhvězdičkové. Boom má šest čtyřhvězdičkových od prestižních plátků jako je Guardian, The List atd.

Které z těch všech vašich představení dostalo nejlepší hodnocení?

My jsme měli vždycky pětihvězdičkové a čtyřhvězdičkové hodnocení. Představení Putyka bylo nominováno na Total Theatre Award, to bylo zajímavé. Letos se myslím ceny neudělují, po pandemickém období se jim to rozpadlo. Pro nás je úspěch to cestování, úspěch není cena, úspěch je to, když to představení žije potom dál svým vlastním životem.

Řekl bys nám něco k představením Boom a Runners, se kterými nyní ve Skotsku vystupujete?

V Boom je polovina vystupujicích z Ukrajiny, jsou to studenti z Kyjevské cirkusové akademie ve věku 15 až 21 let, kterým jsme druhý den po vypuknutí války nabídli azyl u nás v divadle. Podepsal jsem opatrovnické papíry a celkově jsme jich do Prahy dostali 34, do Budapešti 116, do Berlína 60,

do Marseille 6, do Helsinek 4 a do Sydney 2. Celkově se nám podařilo zachránit 250 studentů. V představení Boom se setkali s naší novou generací, kterou jsme si sami vychovali, říkáme jim Young Blood. Nejmladší performerka má 14 let a nejstarší je můj třiadvacetiletý syn. Zdivadelňujeme zde jejich první setkání, jak se poprvé objali, nerozuměli si, protože neuměli anglicky a ukrajinsky a seznamovali jsme se skrze tradice, zvyky, hudbu, pohyb a teprve ten náš jazyk vznikal.

Je to opravdu to, co se dělo. Že jsme žili v nějakém online světě influencerů, do kterého vstoupila válka. Na všechno se zapomnělo a ten život se začal ubírat trochu jiným směrem, což jsme nikdo nečekal. Teď tu je tato skupina lidí, která je pevná jako rodina, já za ně nesu zodpovědnost, jsem spíš v pozici rodiče, což je těžké, protože to jsou puberťáci. S Boom jsme měli světovou premiéru tady a českou premiéru to bude mít 30. září v Praze.

Potom Runners je unikátní projekt, tam je speciální scénografie, je tam sedmimetrový běžecký pás, který váží tunu a půl a celé představení se odehrává právě na něm. Je tam živá dvoučlenná kapela, jsou tam čtyři účinkující. Ten pás se nezastaví během celého vystoupení, je to o tom, jak se nedá chytit čas nebo okamžik, jak nám všechno utíká. Je to o současnosti, o vztazích. Máme to uzpůsobeno cestování po světě, máme dvě skupiny, takže to můžeme hrát na dvou různých místech po světě. Dnes jsme dostali další pětihvězdičkovou review, tak se nám to vyplatilo. Ten projekt je vymodlený, převzali jsme to se ženou po jiném režisérovi, který to vzdal a my to předělali, dali jsme do toho moc energie a teď už to hrajeme rok.