Zápisky velvyslance Libora Sečky z jižního Skotska a severní Anglie

K povinnostem velvyslanců a zastupitelů v zahraničí nepatří pouze vyřizování administrativních a politických úkolů, ale také podporování kulturní spolupráce a prohlubování vzájemných vztahů. Český velvyslanec ve Spojeném království Libor Sečka, který rád podporuje a zviditelňuje český sport a sportovce na ostrovech, se ujal i projektu připomínající společnou historii obou zemí. K příležitosti 75. výročí konce druhé světové války uskutečnil projekt "Never Forgotten", který si kladl za cíl navštívit hroby a památníky československých vojáků napříč královstvím a vzpomenout tak jejich službu vlasti. Projekt byl započat v lednu 2020 a zakončen svou 18. etapou na konci června 2021 ve Skotsku a severní Anglii.


Zápisky velvyslance Libora Sečky jsou zveřejněny na webu České ambasády v Londýně pod kapitolou Never Forgotten. Tu poslední, 18. etapu jeho mise, přikládáme doslovně popsanou níže, jelikož se týká přímo Skotska. Tak abychom ji měli zvěčněnou i u nás na webu. Ač text působí delším rozsahem, rozhodně nebudete zklamáni. Pan Sečka je velmi poutavým vypravěčem a kromě samotných návštěv hřbitovů, kam ho doprovázelo mnoho významných krajanů a pamětníků, se dočtete zajímavosti z jeho cesty. Třeba i o tom, kde ve Skotsku náhodou narazil na nejstarší funkční dobytčí trh ve Velké Británii.

Hřbitově Galashiels: Denham Mather, Veronika Macleod, Libor Sečka

"Zápisky velvyslance Libora Sečky


Závěrečná etapa určitě patří k těm nejbarevnějším. V průběhu třídenního putování jsme nasbírali spoustu zážitků, otiskli do paměti mnoho jedinečných obrazů, poznali odloučené krásné kouty Británie a hlavně pocítili radost z nových setkání. V autě jsme strávili celkem šestnáct hodin a urazili 1180 kilometrů. Vše ale začalo fotbalem, ostatně jako mnoho jiných věcí v letošním roce. Do skotské metropole Glasgow jsme se vypravili s kolegou Michalem v pondělí ráno vlakem. Naším cílem byl stadion Hampden Park a úvodní zápas skupiny D Mistrovství Evropy, známého jako Euro2020, mezi českou reprezentaci a domácími Skoty. Dlužno dodat, že sportovní klání bylo zasazeno do kontextu trvajícího česko-skotského napětí vyvolaného v březnu aférou kolem obránce Slávie Ondřeje Kúdely a jeho domnělého rasistického útoku proti útočníkovi Rangers Glenu Kamarovi. Chvílemi to vypadalo, že jsme se Skotskem ve válce. Úkol tedy zněl zcela jasně: potvrdit mír. A to se, myslím, beze zbytku podařilo. Nejenom díky mému rozhovoru s elegantní skotskou ministryní pro kulturu, Evropu a zahraniční rozvoj, Jenny Gilruth, ale především díky vynikajícímu výkonu našeho týmu. Ten po zásluze vyhrál 2:0, když utkání ozdobil Patrik Schick nádherným gólem téměř z poloviny hřiště. Znovu se ukázalo, že nejlepší cestou k míru a smíru je přesvědčit kvalitou a pokud možno zvítězit.

V podvečer jsme zamířili k jihu. Naši skupinu doplnil řidič Lukáš a přítel Marek Němec z Manchesteru. Zastavili jsme se v Ayru a poklonili se památce rotného Jaroslava Kučery, abychom pak silnicí podél západního pobřeží pokračovali až do Stranraeru. Město původně sloužilo jako spojovací přístav pro trajektovou přepravu do Belfastu. Tuto funkci však ztratilo před deseti roky a s ní možná i naděje na aktivnější život. Pustými ulicemi se proháněl syrový vítr ze zálivu, najít otevřenou restauraci se zdálo skoro nemožné. Nakonec jsme sice uspěli, ale byli jsme rádi, že v tomto neveselém místě nemusíme strávit více než jednu noc. Ráno jsme na místní hřbitově uctili památku třech našich leteckých kadetů. Olověné nebe viselo hodně nízko a chvílemi se rozpouštělo ve studeném moři. Pochmurnou atmosféru nerozbil ani všudy přítomný chechot racků. Spěchali jsme pryč. Na vesnickém hřbitůvku v Kirkinneru jsme mezi náhrobky kanadského a australského pilotů našli hrob nadporučíka Václava Jelínka, který zahynul při výcviku pro letecké navigátory, když jeho letoun narazil v noci do skály. Položili jsme růži a vzpomínali.


Městečko Castle Douglas nás mile překvapilo. Nejenom útulnou „bio-pekárnou“ Krusta Země, kde jsme se občerstvili dobrou kávou, ale hlavně svým dobytčím trhem. K jeho objevení nám dopomohla náhoda: nejdříve jsme spatřili zajímavou kruhovou budovu a poté uslyšeli hlasy uvnitř. Vydali jsme se na průzkum. Zjistili jsme, že zde probíhá aukce ovcí. Samotný proces se však podobal více divadelnímu či cirkusovému vystoupení než obchodu. Do kruhové ohrady vbíhaly jednou stranou skupinky ovcí, chvíli se zdržely, než muž za zvýšeným pultíkem postupně vyzpíval jejich ceny, aby druhou stranou vyběhly. Představení mělo tempo a rytmus. Nerozuměli jsme úplně všemu, co se na scéně odehrávalo, ale byli jsme okouzleni spádem věcí. Ředitel aukce Bruce Walton, s nímž jsme našli něco jako shůry dané samozřejmé porozumění, mi později vysvětlil, že jde o nejstarší „dobytčí kruhový trh“ (ring market) v Británii. V165 leté nepřerušené tradici se tu pravidelně v pondělí konají trhy se skotem a v úterý s ovcemi. Měli jsme štěstí, že jsme se tohoto autentického podniku mohli zúčastnit. Ovce nás poté provázely všude. Na sytě zelených svazích hornaté krajiny kolem skotsko – anglické hranice z dálky připomínaly hrsti rozsypaných bílých fazolí. V Dumfries na hřbitově Troqueer nás očekával sympatický farář Českobratrské církve evangelické, Štěpán Janča, který na základě dohody se Skotskou církví nyní působí v nedalekém Lockerbie. Vyprávěl nám o životě a strastech zdejších farmářů, kterým se stal na dva roky duchovním otcem. Možností uctít společně s námi památku dvou československých letců – četaře Karla Šimona a rotmistra Františka Dostála – byl nadšen. Zvláštností je, že z druhé strany náhrobků našich vojáků jsou umístěny kameny Němce Matthiase Schrodera a Itala Maffea Bonomelliho.

Vypadá to, že se vzájemně podpírají. Vítězové a poražení z války v konečném symbolickém objetí na malém skotském hřbitově. Nevím, zda tato kompozice vznikla úmyslně, nicméně její vzkaz je velmi silný.

Dobrosrdečný farář Janča s námi umístil rudou růži ještě ke hrobům poručíka Aloise Sedláčka a četaře Františka Schejbala na katolickém hřbitově St Andrew´s v Dumfries a četaře Karla Pošvy na hřbitově v Annanu. Všichni jmenovaní letci zahynuli v důsledků nehod či chyb při výcviku a trvalo různě dlouhou dobu, než moře vydalo jejich těla. Jména těch, kteří zůstali nezvěstní, jsou vyryta na stěnách Památníku Královského letectva v Runnymede. V Galashiels, vzdáleném od Edinburghu asi hodinu cesty směrem jihovýchodním a naší poslední skotské zastávce, jsme se setkali s Veronikou MacLeod, kandidátkou na novou honorární konzulku ČR ve Skotsku a jejím podporovatelem, panem Denhamem Matherem. Ve zvlněném a stromy bohatě pokrytém terénu hřbitova jsme v jeho vzdálenější části neomylně rozpoznali typické tvary čtyř československých válečných hrobů. Jsou v nich pochovány ostatky pěti příslušníků naší obrněné brigády. Na pravém okraji pietního prostoru se v náporu větru divoce vzdouvala skotská vlajka, jakoby chtěla ubránit klid všech, kteří pod ní na věky odpočívají. Skotsko – anglickou hranici v mělkém průsmyku Carter Bar jsme překročili, když se slunce naklánělo k obzoru. Přespali jsme spokojeni ve vlídném městečku Rothbury.

Na Chevingtonském hřbitově, ležícím u malé vesnice Hadston na východním pobřeží Anglie severně od Newcastlu, se k nám v brzkém ránu přidal bývalý britský vojenský přidělenec v Praze, plukovník Andrew Shepherd. Společně jsme se poklonili památce dvou našich pilotů – četaře Ladislava Kocourka a četaře Václava Šindeláře. Nehledě na to, že náš nový anglický přítel už státní službu opustil a příležitostně pracuje jako dobrovolník v blízké věznici, zájem o dění v České republice neztratil. Debata byla zajímavá a nebýt náročného časového rozvrhu před námi, byla by asi dlouhá. Posnídali jsme vydatně v Morpethu v baru, kterému kvůli svéráznému majiteli už asi nebudeme nikdy říkat jinak než „U Křiklouna“ a pokračovali směrem na Carlisle. Povinnost zpravodaje mi velí uvést, že kolega Michal se v autě po telefonu zúčastnil kvízu se známým zpěvákem, Jamesem Arthurem, pořádaného rádiem Heart před zápasem Anglie - ČR. Nevyhrál, ale získal ostruhy. Vyhraje příště. Na hřbitově Dalston Road V Carlisle, který vytváří dojem pečlivě udržované francouzské zahrady, nás mimo jiné zaujalo jméno našeho vojáka: rotný Boris Zeman. Náhoda tomu chtěla, že v sobě dnes spojuje části jmen osobností důležitých v britské i české politice.

Dlouhou pouť po válečných hrobech československých vojáků v Británii jsme završili v Sillothu, malém přímořském středisku na okraji zálivu Solway Firth. Hrob rotmistra Bohumila Votruby je 311. a posledním v našem pořadí. Číslo se symbolicky shoduje s číslem slavné 311. bombardovací perutě. Z dochovaných záznamů ale vyplývá, že pilot byl přidělen k 312. peruti a zemřel při cvičném letu, když se mu po nouzovém opuštění letounu neotevřel padák. Chvíli jsme ještě debatovali o tragických zauzleních válečných osudů, abychom se pak s pocitem naplněné mise vydali zpátky k londýnskému domovu. Ještě před tím jsme ale zastavili v Prestonu, protože energická dáma a úžasná vlastenka, Lady Milena Grenfell-Baines, by nám nikdy neodpustila, že jsme jen tak projeli kolem. Setkání to bylo po dlouhém „covidovém“ odloučení nesmírně vřelé a dojemné. Přišla řada českých a britských hostů z města a okolí a z improvizované zastávky se stala decentní slavnost. Ostatně jako vždycky, když jsem se s Lady Milenou setkal." (doslovně z MZV/London) V Londýně, 21. června 2021 Libor Sečka



Odkazy:

Více informací a fotografií z akce můžete najít na FB České ambasády v Londýně nebo na webu ambasády pod projekten Never Forgotten.


Více o válečné historii, hřbitovech a pomnících, které lze dnes ve Skotsku navštívit, je sepsáno na našem webu v sekci Historie - válečné hroby a veteráni.