Plánování měst aneb jak probudit hrdost u veřejnosti nejen ve Skotsku (očima Čechů)


Přinášíme vám další článek z rubriky Mám skotskou adresu, tentokrát o důležitosti plánování měst. O své zkušenosti ve Skotsku si povídala Lenka Švorcová s Adamem Gloserem, oba pracující ve zmíněném oboru.


Výhled na edinburské panorama, Zdroj: nacsba.co.uk

Tato tematika roste na popularitě; pojem plánovač už je i v češtině spojován nejen s plánováním akcí, ale i městských čtvrtí a veřejných prostranství. Díky rychlému nárůstu celosvětové populace se předpokládá, že v roce 2050 bude ve městech bydlet až 70% lidstva. Proto je potřeba plánovat městské prvky už dnes; školy, nemocnice, ale i dětská hřiště nebo spalovny.


Adam Gloser: Narodil se v České Republice, ve dvou letech se rodina přestěhovala do Londýna, po šesti letech pak zpět do Prahy. Když mu bylo 13 let, odjel s rodiči do Keni, kde vystudoval střední školu, na univerzitu se poté přihlásil právě do Edinburghu. Už od mládí se zajímal o města a prostředí kde žil, nebylo proto překvapení, že v Edinburghu vystudoval právě obor Územního Plánování a Rozvoje Nemovitostí.



Adame, když se řekne 'územní plánování', mnozí si vybaví pracovníky městských úřadů a stavební povolení. Dokázal bys vysvětlit, co všechno ten pojem obnáší?


Územní plánování (neboli Spatial, Urban, Town Planning), je velmi obsáhlá disciplína, do které spadá spousta profesí spojenými se stavební činností. V plánování jako takovém jde převážně o teoretické uvažování o dlouhodobém vývoji měst, míst a komunit. Tudíž je plánování často spojováno i se sociologií, geologí a archeologií, architekturou atd. Ta profese je dnes už tak rozmanitá, že je kolikrát těžké přesně říci co a kde, kdo dělá. Nejlépe se mi to přirovnává ke struktuře rodokmenu. Plánování měst totiž začalo s jednoduchou myšlenkou či vizí (aby města poskytovala ubytování, zaměstnání i zábavu všem jeho obyvatelům), postupem času však pro tento obor potřebujeme různorodou škálu profesí. Jakákoliv výstavba totiž zahrnuje připojení na silnice, kanalizaci, elektřinu, vodovody, ale také nutnost postavit nové obchody, parky, školy, galerie atd. To vše je dnes potřeba zahrnout do plánování, má-li výsledkem být úspěšný městský prostor.


Plán rekonstrukce jednoho z nejsložitějších Edinburghských kruhových objezdů. Vzhledem k využití okolních parcel musela být zakomponovaná i stezka na projezd koní. Zdroj: skyscrapercity.com


Než se začne s výstavbou, musí se najít pozemek. Je-li pozemek např. les či pole, musí se žádat o změnu územního plánu, aby se na něm mohlo cokoli stavět. Tím začíná dlouhá cesta stavebního povolení: ekologové musí zkontrolovat mimo jiné průtoky vody, znečištění, dopady stavby na životní prostředí atd. Dopravní oddělení musí zkontrolovat, zdali přes pozemek není dlouhodobě plánována výstavba silnice, letiště, cyklostezky apod.. Památkáři identifikují chráněné budovy / zříceniny / artefakty. Analyzují se tzv. zásady plánování specifické pro dané místo spolu s informacemi z jiných oddělení. To všechno je potřeba zajistit včas a vzít v potaz, než se vydá konečné rozhodnutí o stavebním povolení.


Historicky potřeba pro plánování vzrostla, když po druhé světové válce bylo nutno v Británii (a i jinde ve světě) urychleně opravit, ale i vystavit nové domy a podpořit místní, aby se i oni o veřejná městská prostranství do jisté míry starali a vybudovali si k němu vztah. A tak kolem roku 1947 začala vznikat první legislativa spojená s plánováním měst.


Co se hierarchie plánování týče, na národní úrovni se jedná o tzv. National Planning Framework – ten určuje celkovou vizi země a hlavní strategické projekty výstavby. Na městské úrovni se budoucnost určuje skrz městské plány – v Edinburghu se momentálně řídíme Edinburgh Local Development Plan. Dnes se už ale územní plánování natolik zkonkretizovalo, že si dnes už i menší čtvrť či sousedství může do jisté míry svou budoucnost naplánovat na základě konverzace s místními obyvateli na základě jejich zájmů a preferencí. Takto se plánuje skrz tzv. Local Place Plans, které nynější legislativa velmi podporuje.


Proč je důležité zapojování veřejnosti? Nezpomaluje to akorát proces povolování?


Jako u každého zaměstnání i zde existují aspekty, díky nimž je práce obzvláště vyčerpávající a účast veřejnosti může být snadno jedním z nich. Důvodem je často nedostatečné porozumění systému plánování spíš než princip účasti veřejnosti jako celku. Ale vzhledem k tomu, že participace a veřejná diskuze o jakékoliv výstavbě je ve Skotsku zákonem povinná, není cesty kolem (pokud nechcete platit pokutu).


V současné době pracuji v oddělení, který se zabývá žádostmi k výstavbě a přestavbě domů, budov a různých objektů s menšími památkově chráněnými prvky a také žádostmi ke změnu užití pozemku (change of use). Účast veřejnosti a její vyjádření je jednou z hlavních součástí každé žádosti, která mi přijde pod ruku.


Například mohu vzít na vědomí pouze poznámky od veřejnosti, které se podstatně týkají plánování nebo konkrétního případu. Ve velké většině připomínek se tvrzení netýkají žádosti, a jsou proto považovány za nepodstatné (v podstatě ignorovány). Situace je odlišná když přijde komentář od veřejnosti s porozuměním principů plánování, mají komentáře enormní dopad na konečné rozhodnutí žádosti. Těmito body může být například dopad světla na sousední parcely, přetížení komunikace nebo výstavba v záplavové oblasti.


Uvedu další příklad: existují organizace zastupující komunitu nebo hající nějaký zájem (ať už se jedná o golfová hřiště nebo památkově chráněná zábradlí) a mají námitky proti každé žádosti viditelné v systému Plánovacího portálu (ten je ve Skotsku zdarma veřejnosti přístupný).

Otázkou tedy je, jak tento aspekt plánování zefektivnit a odstranit nepotřebné poznámky a komentáře.

Chtěl bych ale zdůraznit, že kompletní odstranění participace občanů není řešením. Výhoda aktivního zájmu veřejnosti o budoucnost oblasti, ve které žijí výrazně převažuje nad některými malými neúspěchy, které jako plánovací úředníci zažíváme.



Vrátila bych se k těm specifickým plánům určitých (menších) oblastí. Co znamená 'place-making' a jak se tedy místa plánují, aby byla považována za úspěšná?


Tzv. ‘tvorba míst’ je jedním z mých oblíbených témat. Tento koncept vychází z teorií městského designu a v angličtině se vysvětluje jednodušeji: ‘turning spaces into places’.‘Space’ je totiž jakékoliv místo, nevyužitá plocha, ke které člověk nemá žádný vztah. Naopak k ‘place’ už vztah máme. Je to místo pulzující životem, často jednoduše dostupné, bezpečné a celkově atraktivní.



Edinburghské slumy - circa 1970. Zdroj: heraldscotland.com

Edinburgh je skvělým příkladem úspěšného plánování. Je to město, které Sir Patrick Geddes pomohl přetvořit ze slumového města (dnešní Staré Město) vytvořením pocitu sounáležitosti. Využíval a postupně zveleboval malá otevřená prostranství mezi vysokými domy, místní zahrady, památky a další (pro místní komunitu) významná místa, aby v sousedech probudil pocit hrdosti. Tím pádem pak místní převzali za tato místa více zodpovědnosti a starali se o ně i dál.


Tvorba míst je jedním z největších oborů plánování, který je snadno a často přehlížen, zvláště když je třeba snížit rozpočet na rozvoj měst. Ale toto odvětví má téměř nepředstavitelný dopad na úspěch nebo neúspěch každé nové oblasti.


Geddes nás tedy naučil, že pro place-making musí být provedena intenzivní analýza a porozumění oblasti, spolupráce s místní komunitou a zdravý rozpočet.



A na závěr: jak se může každý z nás zapojit do jisté komunity a být aktivním občanem, ať už v Česku, ve Skotsku či jinde ve světě?


Doporučil bych každému, až budete příště v Praze, aby zašel na Karlovo náměstí do CAMPu. Centrum architektury a územního plánování v Praze. Jedná se o fantastický prostor, který představuje veřejnosti ve svět plánování.


Opravdu by mělo být v zájmu každého pochopit plánování, protože život ve městech denně ovlivňuje každého z nás, jen si to třeba neuvědomujeme. Doporučil bych všem najít místní komunitu (local Community Council) a zúčastnit se jakékoli debaty ohledně veřejné výstavby – účast může být přímá (vyjádřit se, zanechat komentář), ale i nepřímá, tzn. že se budu zajímat o dění kolem sebe a v případě výstavby, která by mě mohla ovlivnit, budu vědět, kam se obrátit. Dále též můžete sledovat místní členy rady a debatovat o malých i velkých žádostech na místních schůzích výboru pro řízení rozvoje (vše je vysíláno online). Jakákoli účast bude z dlouhodobého hlediska pro nás všechny přínosem!


A pokud nic z toho nezní lákavě, můžete vždy udělat to, co jsem udělal já, abych tento obor pochopil: zahrajte si hru SimCity nebo Cities Skylines, abyste získali alespoň základní porozumění plánování, nebo se zeptejte na svém místním úřadě, však oni už vám pomohou. :)


Převrat - From space to place. Zdroj: blog.mastermaq.ca


Zdroje obrázků: