Korespondenční volba: Vizitka vlastenectví i krok k silnějšímu Česku

Autorka textu: Kristýna Vágaiová

Češi žijící v zahraničí už dlouho volají po možnosti jednoduše a důstojně volit. Letos se jim poprvé otevírá cesta: korespondenční volba. Co pro ně znamená? A proč by na ni neměli hledět podezřívavě ani ti, kteří zůstali doma?

Volit z ciziny: právo, ne výsada

Volby do Poslanecké sněmovny letos nabídnou novinku, která mnoha Čechům žijícím v zahraničí ulehčí cestu k volební urně – i když symbolicky bude papírová a v obálce. Korespondenční volba představuje výrazný krok k tomu, aby své právo volit mohli naplnit i ti, kdo momentálně žijí mimo Českou republiku.

Zatímco doma se nad tímto tématem často vede bouřlivá debata, pro nás – krajany – jde o něco hluboce osobního. Možnost volit vnímáme jako projev sounáležitosti s domovem. Pro některé z nás je to jediný způsob, jak vyjádřit, že nám na České republice stále záleží – bez ohledu na to, kde právě žijeme.

Žít v zahraničí neznamená odtrhnout se

Když jsem před lety odešla z Česka za láskou, netušila jsem, jak moc mi samotná česká identita začne být blízká právě až za hranicemi. Když se člověk denně setkává s jinými národy a kulturami, začne se ptát: „Kdo vlastně jsem?“ A odpověď často zní: „Jsem Češka.“ Tohle uvědomění přichází možná víc venku než doma. Tam jste prostě součástí „něčeho“, tady jste zástupcem toho „něčeho“.

Když lidem v zahraničí řeknete, odkud jste, zařadí si vás do určité „národní škatulky“. A to, jak se chováte, jak vystupujete, vytváří obraz nejen o vás, ale i o vaší zemi. My všichni, kdo žijeme nebo jsme pobývali v zahraničí, jsme vizitkou Česka. Děláme mu reklamu – někdy dobrou, někdy méně. O to větší smysl dává, že bychom se měli podílet na tom, kdo nás politicky reprezentuje.

Politici, kteří mluví i za nás

Čeští politici nejsou jen správci zákonů. Jsou to i tváře národa, reprezentanti navenek. Stejně jako v diplomatickém protokolu záleží na každém gestu, i na politické úrovni záleží, kdo mluví naším jménem.

I z toho důvodu je důležité, aby i Češi v zahraničí mohli rozhodnout, kdo takového zástupce bude dělat.

Samozřejmě – ne každý krajan se o politiku zajímá. Znám řadu Čechů v cizině, kteří nevolili ani doma a nezajímají se o dění ani teď. Ale pak jsou tu i ti, kteří české dění sledují, čtou zpravodajství, diskutují, vzdělávají se a chtějí být součástí veřejného prostoru – byť na dálku.

Volební právo jako pilíř demokracie

Možnost volit je jedním ze základních principů svobodného státu. A tento princip by měl být co nejpřístupnější. Korespondenční volba proto není žádná výsada „bohatých emigrantů“, jak bývá někdy nespravedlivě líčena, ale zcela přirozený nástroj, jak zachovat občanskou participaci napříč světem.

Navíc nejde jen o krajany, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě. Jsou tu studenti na výměnných pobytech, pracující na krátkodobých kontraktech, rodiny na dovolené nebo podnikatelé na služebních cestách. Ti všichni by jinak o možnost volit často přišli – a to je špatně.

Být Čechem i za hranicemi

Láska k vlasti se nevyjadřuje jen hymnou nebo státní vlajkou. Vyjadřuje se i v každodenní drobné práci mnoha krajanů, kteří zdarma a ve volném čase organizují besídky, výstavy, přednášky nebo jazykové kurzy. Dělají to pro své děti, pro komunity, ale i pro Českou republiku samotnou. Dělají to, protože cítí, že je důležité předávat dál tradice, jazyk a vědomí toho, odkud pocházíme.

Tohle je vlastenectví v praxi – a není o nic méně platné než to, které se odehrává na náměstích nebo ve školních lavicích doma. Není správné nikomu upírat pocit sounáležitosti jen proto, že má jinou adresu.

Na pohádkách i mistrovství světa

Češi mají zvláštní cit pro příběhy o hrdinech, kteří odcházejí do světa „na zkušenou“. Ať už jde o klasické pohádky, nebo o sportovce, kteří hrají v zahraničních ligách – nikdy jim nevyčítáme, že nejsou doma. Naopak: když přijedou reprezentovat republiku, vítáme je s otevřenou náručí. A stejně tak bychom měli vítat i jejich hlas ve volbách.

Místo strachu důvěra

Korespondenční volba vzbuzuje v některých kruzích obavy z manipulace nebo falšování výsledků. Ale takové nálady neprospívají demokracii. Pokud chceme silné Česko, musíme mu důvěřovat – a umožnit všem občanům, aby se na jeho budoucnosti podíleli. Ať už žijí v Ostravě, Brně, Berlíně nebo Torontu.

Nedělejme z možnosti volit podvod, ale pojďme ji chápat jako příležitost – jak doma, tak v zahraničí – být součástí společného rozhodnutí.

Přeji všem šťastnou ruku při volbě. Volme  rozumem – ne emocemi. A hlavně: nedělme se. Spojujme se. Pro silnější, lepší a otevřenější Česko.