top of page

Shetlandské ostrovy v březnu 2023, den třetí (část 2.)

Vzácnou chvíli na samotném severu Shetlandských ostrovů, kde nebylo nic víc než pár desítek metrů pastvin, ovečky a potom útesy, a po doplnění energie pořádnou svačinou jsem se – bohužel – musela tou samou krušnou cestou blátem vrátit zpátky na lépe sjízdnější cestu.

Podařilo se, podvozek to přežil, i když to často chroustalo, a mohla jsem pokračovat dál. Namířeno jsem měla k Hermaness National Nature Reserve, přírodní rezervaci. Na místě jsem zjistila, že poznávací okruh krajinou trvá skoro 4 hodiny. Na to mi už čas nezbýval vzhledem k tomu, že mě toho ještě čekalo hodně a nesměla jsem propásnout odjezd trajektu.

Nevadí, alespoň závažný důvod k tomu se sem ještě někdy vrátit. Určitě se vrátím! Pokochala jsem se tedy aspoň výhledy z vrcholku směrem k Mucklefluga Shorestation a vracela se opět toutéž cestou k dalšímu cíli.

Tím byl Broch of Underhoull, dávné vikingské opevnění vysoko nad okolní krajinou s úžasnými výhledy široko daleko.

Stejně jako na ostatních podobných, i tady se dalo jen tušit, kde byly obvodové zdi, kde příkop a kde asi obydlí.

Všechno dávno přikryté vrstvou země a porostlé trávou. Rozhodně však jedno z nejzajímavějších míst mojí cesty.

Na VIDEO z průzkumu této lokality se můžete podívat tady


Vracela jsem se zpátky uzoučkou cestou mezi pastvinami, podél které, ale i všude jinde v krajině, jsou kamenné zídky oddělující pastviny. Dále byl Lund Standing Stone, masivní stojící kamenný monument, obrostlý mechem a obklopený malým jezírkem.

Nedaleko od něj měly být pozůstatky vikingské osady Viking Norse Houses, které tam sice byly, ale jen jako hrboly v louce a znatelné jen velmi málo. Mnohem víc mě zaujaly ruiny jakéhosi dávného croftu, původní a podle jejího vzezření dávno opuštěné zemědělské usedlosti.

Tahle byla rozsáhlá a lákala k prozkoumání. Kromě zpěvu ptáků, vzdáleného šumění moře a občasného poryvu větru tu bylo až hmatatelné ticho. Croft byl situován na návrší a donekonečna se rozprostírala okolní krajina. Místo svou polohou, tak opuštěné uprostřed široširého okolí, působilo strašidelně, ač všechno kolem oplývalo bohorovným klidem.

Velmi vzdálené stráně svahů proti zapadajícímu slunci nabíraly měděnou barvu, v jeho nízkém světle a s temnými mraky budoucího deště to byly výjevy jak z jiného světa. Moc zajímavé místo, asi nejlepší, které jsem tady viděla!

VIDEO z průzkumu croftu si můžete prohlédnout tady.


Dřevěná šipka ukazovala směrem k St. Olaf´s Kirk.

Olaf II. Norský, či Olaf II. Haraldsson, narozený 995 n. l., byl norský král v letech 1015 až 1028. Během jeho života se mu přezdívalo Tlustý a po jeho kanonizaci začal být znám jako Svatý Olaf. Zemřel 29. července 1030. Jeho dosah byl evidentně velký, odkazují k němu mnohá místa na Shetlandech.

Musela jsem ale hlídat čas, blížil se odjezd mého trajektu v 18,30 z Belmont směr Gutcher a byl akorát tak čas vyrazit tím směrem.

Ostrov Yell jsem projížděla už za počínajícího soumraku a než jsem se dalším trajektem vrátil na mainland, byla už tma. A to taková, že naprostá. Takovou nemá městský člověk (například já) šanci vidět, pořád někde něco světelně ruší. Navíc na tuto noc byla hlášená velmi silná sluneční aktivita a byla vysoká pravděpodobnost vidět polární záři - Auroru, Northern Lights. Ano, možná jinde, vlastně úplně všude jinde vidět byla, jen ne tady. Nebe se opět zatáhlo mraky a všechno, co jsem viděla, bylo tohle.

Aurora si ze mě dělá legraci, protože z pláže v Aberdeenu byla ten večer vidět pouhým okem a bylo to – soudě podle fotek ostatních – fantastické divadlo. A já, která jsem jí severněji a blíže už být nemohla, tzn. na Shetlandech, viděla tak akorát… nic. A před příjezdem do Lerwicku opět začalo silně pršet.


Na cestě 12 hodin, ujeto 157 mil = 253 km.


Mapa druhé části dnešní cesty



コメント


bottom of page