top of page

Shetlandské ostrovy v březnu 2023, den třetí (část 1.)

Dneska mě čekala dlouhá cesta až k nejsevernějšímu bodu cyklotrasy, která začíná na jihu v Doveru, prochází východním pobřežím Velké Británie a končí právě tady, místě s názvem Skaw.

Z Lerwicku trvá něco přes půlhodinu dojezd na první ferry v Toft, který přejíždí na ferry terminál v Ulsta na ostrově Yell. Počasí se konečně umoudřilo a doprovázelo mě modrou oblohou s bílými mraky.

Ostrov Yell se jeví jako bohem zapomenutý kraj, jen málo zvlněná krajina bez známek života působí tísnivě a zároveň fascinuje. Tráva ještě neroste, všechno je na pohled žluto-hnědo-oranžové. A mokré.

Při průjezdu ostrovem jsem zastavila jen u malé osady West Sandwick, kde je ukrytý přírodní skvost – nádherná pláž v zátoce,

a pokračovala na druhý trajekt, což trvá také asi půl hodiny. Pěkně do fronty v Gutcher ferry terminal na nájezd.

A za chvíli už se vezu i s autem na protější břeh, což je Belmont ferry terminal na ostrově Unst.

Tady konečně začíná ta zajímavější část cesty. Odbočuji z hlavní silnice a jedu k Muness Castle, hradu, který byl postavený v roce 1598. Je volně přístupný a hned za vstupní brankou je plánek a z druhé strany kaslík s baterkou, která je pro pořádné prozkoumání hradu nezbytná, jelikož mezi kamennými zdmi v přízemí je tma jak v ranci.

Návrat na „autostrádu“ A968“ a vzhůru na sever. V Haroldswick jsou tři místa k vidění. To první zaujme už z dálky – replika obrovské vikingské lodi, kterou si můžete podle libosti prolézt a prohlédnout zvenčí i zevnitř.

V těsné blízkosti je i replika vikingského „longhouse“, dlouhého nízkého stavení, tak typického pro tuto krajinu. I tam se dá vejít, je tam ale tma. Vlastní baterka na cesty tedy nezbytná.

VIDEO z průzkumu vikingské lodi si můžete prohlédnout tady


Jen o kousek dál odtud je Unst Boat Haven, muzeum lodí. Bylo zavřeno, respektive „zavřeno“. Na můj dotaz, jestli můžu jen nahlédnout, mě jakýsi lakýrník pustil dovnitř a nechal mě všechno prohlédnout a nafotit. Děkuji dodatečně!

A konečně třetí je Unst Heritage Centre, který jsem ovšem vynechala a mířila dál k severu. Při cestě je Norwick Cemetery. Vzorek jednoho z mnoha pradávných hřbitovů ležících na ostrovech, z nichž alespoň jediný doporučuji navštívit. Třeba zrovna tento v Norwicku. Pohled na žulové náhrobky ve tvaru keltských křížů, propadlá místa v trávě a nečitelné nápisy dávají jen tušit o dobách dávno minulých.

Po krátkém duchovním spočinutí už se blížím k mému „severnímu pólu“ ve Skaw. Cesta k němu vede nejdřív strašně do kopce uzoučkou cestou mezi pastvinami a vyjetými kolejemi, která ještě ke všemu byla totálně pod blátem, protože na samém vrcholu probíhaly jakési terénní práce včetně přítomnosti všemožné čtyř a vícekolové techniky, která cestu změnila na šedivou blátivou kaši. Jak se tamtudy prodírala zmíněná technika mi bylo záhadou. Moje pidiautíčko z půjčovny (Škoda Citigo) zdárně projelo a po dosažení nejvyššího bodu a zamávání řidičům těžké techniky, kteří jen nevěřícně koukali, jsem pomalu začala sjíždět směrem dolů druhou stranou kopce podobně dlouhou a úzkou cestou, tentokrát už bez bláta a kamení. Ano, až tam za horizontem, kam směřuje šipka, je můj cíl.

A jsem tady! Můj severní pól je dobyt! Místo s názvem Skaw.

Dále už jen pláž, severní výběžek s útesy, pár pastvin, a to je konec Velké Británie.


Od Toft ferry terminal ke Skaw


Comments


bottom of page